Nicméně želva bahenní je součástí naší herpetofauny nebo v minulosti přinejmenším byla.
Biotop
Vodní a mokřadní oblasti se stojatou nebo mírně tekoucí vodou, s porosty vodní vegetace a měkkým bahnitým či písčitým dnem (slepá nebo mrtvá ramena řek, mělké tůně, ale i rybníky a podobné umělé vodní plochy).
Součástí stanoviště želvy bahenní musí být místa s možností slunění (padlé či plovoucí kmeny stromů, písčité náplavy, obnažené břehy apod.) a kladení vajec, což jsou dobře prosluněná a prohřátá místa s lehkou hlinitopísčitou a písčitou půdou, s řídkým vegetačním krytem tvořeným suchomilnými travami. V některých případech jsou využívány i lesní pěšiny nebo dokonce zemědělská půda.
Způsob života
Želva bahenní žije obojživelně, velmi dobře plave a potápí se, vydrží pod vodou značně dlouho. Často vylézá na břeh za účelem slunění.
Na evropských lokalitách tato želva hibernuje – na dně vodních těles, výjimečně pak na souši v měkkém substrátu. Délka závisí na oblasti, většinou však od konce září, začátku října do března.
Želvy jsou nejvíce aktivní pokud teplota vzduchu vystoupí nad 20°C a teplota vody dosahuje 18 - 24°C. Přes den převažuje slunění, potravní aktivita vzrůstá v nočních hodinách.
Potravu tvoří převážně drobní živočichové (bezobratlí, drobní obratlovci, mršiny apod.)
Páření probíhá v dubnu a v květnu, výsledkem bývá po 4 - 6 týdnech nakladení 5 - 19 vajec. Inkubace trvá závisle na teplotě , 59 - 63 dnů. Většinou se dospělosti dožívá cca 10% mláďat.
Fyziologie
Dorůstá se délek do 25 - 30 cm. Samci mají často červenou duhovku, samice bílou až žlutou. Krunýř je na hřbetní straně hnědý, zelenavě černý nebo černý, více nebo méně pokrytý žlutými tečkami a čarami.
zdroj : Atlas rozšíření plazů v České republice (Mikátová B., Vlašín M., Zavadil V. (eds.)) ; Encyklopedický slovník teraristiky a herpetologie (Hegner David); Teraristika (L.Trutnau); www.biolib.cz
